Skleník ze skla nebo z polykarbonátu

Skleník je v našich končinách docela obvyklá stavební konstrukce. Zrovna naši dva sousedé v obci, kde jsem ještě před pár roky bydlel, měli skleník k dispozici a v něm pěstovali zeleninu pro svou potřebu, případně ji mohli rozdávat svým blízkým. Skleník považuji za šikovný vynález, který usnadňuje lidem práci a nabízí více užitku z potravin, kdy si je vypěstujete doma s možností předat rostlinám potřebné výživové prvky v optimálním systému hnojení zahradnického substrátu. České skleníky lze pořídit ve dvou základních variantách. A sice skleník ze skla a skleník z polykarbonátu. Já osobně bych dal přednost tomu druhému řešení, které mi připadá výhodnější.

Polykarbonát je lehký. Polykarbonát je velmi lehký plast. Díky tomu se podstatně sníží hmotnost celé konstrukce skleníku. Můžete jej pak umístit i tam, kde by byl problém se skleněným skleníkem kvůli jeho vysoké hmotnosti. Toto může být případ kaskádově řešené zahrady, kdy je svislá zeď zatížena vahou zeminy a k tomu by ještě přibyla váha skleníku, což by mohlo způsobit poškození zabezpečení kaskádového svahu a sesuv půdy. Vysoká hmotnost skleníku by mohla být problém i v případě stavby skleníku na terase, která má omezenou nosnost podloží. Polypropylenový skleník je také poměrně snadné přemístit na jiné místo na zahradě, případně jej přestěhovat na jinou parcelu.

Skleněné úlomky. Polypropylen se vyznačuje velkou pevností a to je výhodné třeba tehdy, jestliže na skleník spadne kámen, velká větev ze stromu či jiné těžké předměty. Materiál se někdy v takovém případě jen lehce prohne a díky pevnosti a pružnosti nedojde k jeho poškození. A pokud dojde, pak by se mělo jednat spíše o prasklinu, případně prasklinu s několika dobře viditelnými úlomky, které se snadno sesbírají ze země. Ale pokud dopadne kámen či větev na skleník ze skla, může to skončit katastrofou v podobě velkého množství drobných skleněných úlomků, které by mohly být nebezpečné v trávě, na záhonu, na chodníku či jinde.